OSN mluví o etnických čistkách. Co se vlastně děje v Myanmaru?

Podívejme se, co se v Myanmaru děje poslední roky a jak na to reaguje zahraničí.

Území státu Rakhine v Myanmaru podle UNHCR opustilo od roku 2012 více než 300 tisíc lidí a další desetitisíce zůstaly uvězněny v zemi nikoho v hraniční zóně mezi Myanmarem a Bangladéšem.

Od vypuknutí posledních násilností evidují lidskoprávní skupiny masivní požáry v nejméně deseti oblastech tohoto svazového státu. Podle informací OSN byli také někteří Rohingjové, kterým se podařilo překonat bangladéšskou hranici, zatlačeni bangladéšskými pohraničníky zpět na území Myanmaru.

Komunitní násilí ve státě Rakhine

Střet převážně muslimských Rohingjů s převážně buddhistickými Rakhiny, kterého jsme nyní svědky, eskaloval v červnu 2012 znásilněním vraždou mladé buddhistické učitelky, která dodnes nebyla objasněna. Z její smrti byli obviněni Rohingjové, tři podezřelí byli zadrženi, ale dav zlynčoval 10 dalších přímo na ulici. Došlo k násilnostem s několika desítkami obětí na životech, přičemž stovky až tisíce lidí hledaly záchranu za hranicemi.

Světová organizace Human Rights Watch (HRW) prohlásila již následujícího roku, že Myanmar spouští kampaň etnické čistky Rohingjů. Vláda toto obvinění popřela.

V lednu 2014 bylo podle OSN v Rakhine zabito více než 40 mužů, žen a dětí etnika Rohingja poté, co měli Rohingjové údajně zabít rakhinského policistu.

Poté, co Arakanská armáda spásy Rohingjů (ARSA) podnikla útok na barmánské pohraničníky v říjnu 2016, zahájily ozbrojené vládní jednotky nájezdy na vesnice Rohungjů ve státě Rakhine, během nichž podle mimovládních zdrojů došlo k masivnímu porušování lidských práv včetně mimosoudních poprav, znásilnění a vypalování domů. Vláda toto popírá. Podobné nájezdy ovšem znovu probíhají od letošního srpna, poté co ARSA zaútočila na rakhinskou základnu vládního vojska.

V listopadu 2016 obvinili vládu Myanmaru z „etnické čistky“ na Rohingjích už i čelní představitelé OSN. Takové obvinění bylo ze strany představitelů OSN vzneseno vůbec poprvé. Obyvatelé i aktivisté popisují střelbu vládních jednotek na neozbrojené Rohingje, muže, ženy i děti bez rozdílu. Vláda tvrdí, že naopak téměř sto lidí bylo zabito při útocích ARSA na policejní stanice v regionu.

Ve zprávě OSN z února 2017 jsou zdokumentovány útoky myanmarské armády na Rohingje jako „plošné a systematické“ a tedy „s velkou pravděpodobností ukazující na zločiny proti lidskosti.“ Více než 101 rohingjských žen okolo myanmarsko-bangladéšské hranice vypovědělo, že bylo znásilněno, či jinak sexuálně zneužíváno bezpečnostními silami. Jedna z přeživších vypověděla: „Bili mého manžela a zabili ho nožem. Potom mě pět z nich svléklo a znásilnilo. Můj osmiměsíční syn plakal hlady, protože chtěl nakojit. Aby ho umlčeli, zabili ho. Také nožem.“

Násilnosti si podle dostupných údajů OSN vyžádaly nejméně tisíc mrtvých na straně Rohingjů. Přesná čísla není možné zjistit, protože vláda systematicky odpírá novinářům a humanitárním pracovníkům vstup do klíčové severní části státu Rakhine i možnost hovořit s Rohingji, kromě těch, kteří jsou důkladně prověřeni vládou, jak tvrdí známá aktivistka a novinářka Yanghee Lee, reportérka OSN zaměřující se na stav lidských práv v Myanmaru.

Oficiální vyšetřovatelé OSN s úkolem prověřit zvěsti o masovém porušování lidských práv neobdrželi víza nutná pro vstup do země. Vláda je zamítla.

V listopadu 2015 se po padesáti letech vojenské diktatury odehrály první svobodné volby, ve kterých s drtivou převahou zvítězila Aung San Su Ťij s Národní ligou pro demokracii (NLD). Vláda nynější kancléřky Su Ťij uvádí, že „má právo bránit svou zemi zákonnými prostředky proti narůstajícím teroristickým aktivitám“ s poznámkou, že bohatě dostačují závěry domácích vyšetřovatelů.

Su Ťij nakonec v září minulého roku přece jen pověřila bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana prověřením celé záležitosti. Podle kritiků šlo ale jen o uklidnění mezinárodního veřejného mínění. Sám Annan žádný mandát k vyšetření porušování lidských práv nedostal, mohl jen sledovat pokrok v otázkách školství, ekonomiky a zdravotnictví.

Další komunitní násilí v Myanmaru

Konflikt v Rakhine dramaticky zostřil vztahy většiny k menšinovým muslimským etnikům. Pojem muslim a Rohingja začal být ztotožňován a terčem v jádru etnické nenávisti vůči Rohingjům se staly i další muslimské komunity žijící mimo Rakhine a nemající s Rohingji kromě svého vyznání nic společného.

Prvním a nejzávažnějším incidentem tohoto druhu byl pogrom z března 2013 předcházený šarvátkou ve zlatnictví v městě Meiktila v centrální části země. Vyžádal si asi 40 mrtvých, zničena byla celá jedna městská čtvrť. Incident vyvolal i jistou odpověď soudních instancí. Odsouzeno za něj bylo 10 muslimů a 20 buddhistů.

V srpnu 2013 dav při pouličních nepokojích vypálil muslimské domy a obchody v severobarmském Kanbalu poté, co davu policie odmítla vydat muslima podezřelého ze znásilnění buddhistky.

V červnu 2014 byli další dva lidé zabiti a pět zraněno v Mandalay, druhém největším městě Myanmaru poté, co se na sociálních sítích rozšířila falešná zpráva o znásilnění buddhistky jedním nebo více muslimy.

Uprchlíci

Ve výsledku opustilo podle dat OSN Rakhine od roku 2012 více než 168 000 Rohingjů, v poslední vlně násilností mezi říjnem 2016 a červencem 2017 to podle Mezinárodní organizace pro migraci bylo dalších 87 000 lidí, překonávajících hranici do Bangladéše.

Další Rohingjové riskovali své životy ve snaze překonat Bengálský záliv a Andamanské moře a dopravit se do relativně bohaté a stabilní Malajsie. Mezi lety 2012 a 2015 tuto nebezpečnou cestu podniklo více než 112 000 lidí. O její riskantnosti svědčí osud 400 z nich, které před utonutím zachránili indonéští rybáři u břehů Acehu na severní Sumatře v květnu 2015.

Již před novou vlnou násilí v srpnu odhadovalo OSN počet rohingjských uprchlíků v zemích jihovýchodní Asie na cca 420 000, spolu s přibližně 120 000 vnitřními utečenci v rámci Rakhine. Většina prchajících Rohingjů nemá prakticky žádné dokumenty.

Největším problémem jsou barmští utečenci pro chudý sousední stát Bangladéš, hostící v provizorních táborech asi půl milionu Rohingjů. Bangladéšské úřady jsou terčem opakované a oprávněné kritiky, že situaci nezvládají.

Ty, kteří žijí mimo vládou vymezené koncentrační tábory, považuje za „ilegální infiltrátory“. Bangladéští pohraničníci opakovaně upírají prchajícím Rohingjům vstup do země. Bangladéšská vláda navrhla dokonce i vojenskou intervenci v Rakhine, která by měla podpořit síly Myanmaru v boji proti místním ozbrojencům.

Zoufalou situaci dokresluje plán bangladéšské vlády z konce ledna tohoto roku přesídlit je na vzdálený ostrov Thengar Char v Bengálském zálivu. Plán byl představen již v roce 2015. OSN ovšem označuje tuto strategii za nejednoduchou a kontroverzní, neboť podle údajů vícera lidskoprávních organizací bývá ostrov v době monzunů zcela pod vodou, a proto naprosto neobývatelný.

Mezinárodní odezva

OSN stejně jako několika dalších mezinárodních organizací, jako AI a HRW, opakovaně odsuzuje násilí na Rohingjích a označuje je za nejvíce perzekuovanou menšinu na světě. Nekritizují jen jednání vlády Myanmaru, ale také nakládání sousedních zemí s uprchlíky. Myanmaru hrozí, že se v očích těchto organizací ocitne po boku těch nejhorších režimů typu KLDR nebo Sýrie.

V říjnu 2015 uznávaní právní experti v mezinárodních a lidskoprávních otázkách z právnického učiliště v Yale konstatovali, že vládní zátahy na Rohingje splňují definiční znaky genocidy.

Mezinárodí iniciativa pro státní zločinnost při Univerzitě královny Marie v Londýně dospěla k názoru, že „Rohingjové čelí konečné fázi genocidy“ a že „státem zaváděná stigmatizace, diskriminace, násilí a segregace ohrožují přímo jejich existenci.“

Podle OSN mohou představitelé myanmarské vlády čelit žalobám za zločiny proti lidskosti. V březnu 2017 přijalo OSN rezoluci o zřízení nezávislé mezinárodní mise k prošetření všech obvinění. Dalším krokem by mělo být předání záležitosti Mezinárodnímu vyšetřovacímu výboru. Jeho vyjádření se očekává tento měsíc. Generální tajemník OSN Antonio Guterres vyzval vládu Myanmaru k okamžitému zastavení násilností a varoval před hrozící etnickou čistkou a humanitární katastrofou.

Šéf Rady OSN pro lidská práva Zejd Ra’d al-Husejn označil události v Rakhine za „trestuhodné, protože byly předvídatelné a šlo jim zabránit.“ Podle něj přispěje vládní násilí trvající od října k minulého roku k ještě větší eskalaci konfliktu, čímž budou tratit všechny strany.

Foto: United to End Genocide, Flickr, CC; Lutfi Hakim, Flickr, CC; Overseas Development, Flickr, CC