Čím dál explicitnějších protiislámských incidentů v České republice si všímá i prestižní globální masmedium.
Reportér al-Džazíry Philip Heijmans se prochází idylickými uličkami Prahy jen pár bloků od Václavského náměstí. V tom 38-letý Raed Shaikh zastaví, aby mu ukázal halál večerku, kterou on a hrstka dalších pražských muslimů často navštěvuje.
Potom zamíří doprava k nedaleké blízkovýchodní restauraci, skryté za malou modlitebnou. „Tady je asi největší koncentrace muslimů v Praze,“ směje se počítačový projektový manažer.
Českou republiku podle odhadů (přesná čísla neexistují) obývá velmi malá menšina 5–20 tisíc muslimů, což je méně než 0.2 % celkové populace. Navzdory tomu se islám stal horkým tématem české celonárodní politiky ve chvíli, kdy moc rozřešit povolební pat (ani jedna ze stran nezískala většinu) může doputovat do rukou politika, jehož jediným politickým sloganem bylo: „Ne islámu, ne terorizmu.“
Jen menšina z nich žije v Praze
Česko-japonský tlumočník Tomio Okamura a jeho Svoboda a přímá demokracie (SPD) narukovali po posledních celonárodních volbách v říjnu do parlamentu jako čtvrtá nejsilnější strana a jeho jediným programem je zcela zbavit Českou republiku islámu.
Českí prváci sa stali cieľom kyberšikany. Vyhrážajú sa im granátom či plynom
Volební slogan byl tak přesvědčivý, že nově zformované SPD přinesl v jejích prvních volbách, kterých se zúčastnila, signifikantní počet hlasů.
Navázáním těsných vztahů s dalšími krajně-pravicovými evropskými hnutími, jako je francouzský Národní front Marine Le Penové, Okamura doufá, že dosáhne svého cíle pokračování v koaličních rozhovorech s kontroverzním miliardářem Andrejem Babišem, který se má stát novým ministerským předsedou.
Babišova Akce nespokojených občanů (ANO) říjnové volby vyhrála s drtivým náskokem, avšak ani toto vítězství jí nezaručilo prostou většinu hlasů. Nyní musí zformovat koalici v roztříštěné poslanecké sněmovně, která jinak projevuje jen malou ochotu spolupracovat s populistickým zemědělským magnátem, který byl v době voleb vyšetřován policií pro podvod.
Islamofobie narůstá a muslimové opouštějí zemi
Někteří muslimové v Praze se obávají, že nastupující okolnosti mohou vést ke vzniku aliance s Okamurou, což mu umožňuje získat bezprecedentní politickou shodu – ANO a SPD sdílejí obecnou nevoli vůči muslimským uprchlíkům.
„Musíme bojovat za to, co tu zbudovali naši předkové. Pokud bude v Bruselu více muslimů než Belgičanů, je to jejich problém. Ale tady to nechceme. Oni nám nebudou říkat, kdo tu má žít,“ řekl Babiš v červnu novinářům.
Český místostarosta přirovnal muslimy ke škůdcům. Prý chtěl rozpoutat diskusi
Tento typ rétoriky stále více nepřátelské vůči migrantům významně podporuje islamofobii. Pro členy malé pražské muslimské komunity je to znak příchodu neblahých časů. „Mnoho našich přátel již raději odešlo. Pokud to nebylo tím prvním hlavním důvodem, bylo to aspoň tím druhým,“ říká Shaikh, původem Palestinec.
V současnosti Česká republika sice uznává islám jako zde existující náboženské vyznání, nicméně jeho následovníkům jsou odepřena některá základní privilegia, která jsou zajištěna příslušníkům jiných vyznání, včetně práva na vlastní školy, uzavírání státem uznaných sňatků a práva provádět náboženské obřady ve veřejném prostoru.
„Mnozí zde žijící muslimové jsou lékaři, inženýři, počítačoví specialisté apod., avšak některé strany… se snaží změnit naše práva a vyhladit islám,“ říká Vladimír Sáňka, 58-letý český muslim, který je členem předsednictva pražské muslimské obce.
Náboženství nikdo zakázat nemůže
Během pokračujících vyjednávání mezi oběma stranami Okamura místním mediím oznámil, že ANO se zavázalo zvážit uvalení restrikcí na azyl pro muslimy a zákaz „šarí’y“ neboli islámského práva a že SPD Babiše nepodpoří, dokud nedosáhnou dohody.
Lubomír Kopeček, politický analytik z brněnské Masarykovy univerzity, uvedl, že taková aliance v tomto stadiu je velmi nepravděpodobná, avšak v žádném případě není neuskutečnitelná.
„Pokud spolu ANO a Okamura sestaví v následujících týdnech či měsících vládu, mohla by změnit mnoho věcí,“ uvádí při zmínce o náboženských svobodách.
Jenže i pokud by obě politické formace k nějaké dohodě dospěly, bylo by pro ně těžké podobný zákaz uzákonit, tvrdí šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský, který mediím oznámil: „Nikdo nemůže zakázat svobodu vyznání a náboženského přesvědčení.“
Mladík v ČR topil cizince. Další ho přitom natáčel a později chtěl vypálit podnik s kebabem
Avšak ani potom by nebyl podobný krok v regionu bezprecedentní. Na Slovensku v minulém roce přijali zákon, který svým účinkem zbavuje islám možnosti získat státní uznání coby náboženství.
Co je ještě horší, sílící protiislámské nálady ve výsledku vedou k nárůstu nenávistných slovních projevů, a dokonce i k útokům na muslimy, kteří se sem přistěhovali už dávno před vypuknutím uprchlické krize.
V červenci místní media informovala o dvou muslimkách, které doprovázely skupinu dětí na jednu z pražských plováren, když je nejprve slovně a následně i fyzicky napadla třetí žena. Jedna z obětí byla manželka Raeda Shaikha. „Začíná to tu být čím dál drsnější, žel,“ říká.
Samotný Shaikh hovořil ohledně dané záležitosti s Okamurou v České televizi v roce 2015 hned dvakrát. Zdůraznil, že se pro jeho komunitu v posledních letech stává čím dál těžší pronajmout si v Praze místo pro oslavu svátku ’Ídu l-fitr, oslavy konce ramadánu.
„Velké haly nechtějí s muslimy mít nic společného. Před 23 lety to problém vůbec nebyl, ale pár roků dozadu se to stalo nesplnitelnou misí,“ říká.
Češi vykazují nejsilnější rasistické předsudky v Evropě
Také Česká republika, podobně jako jejich východní sousedé, Polsko a Maďarsko, vykazuje po roce 2015, kdy vrcholila zatím neustupující uprchlická krize, a po sérii eskalujících útoků v západní Evropě, vykazuje vůči migrantům zapšklou náladu.
Navzdory velmi malému počtu místních muslimů a skutečnosti, že země nikdy nepadla obětí teroristickému útoku, je země, shodně své tradici podpory původního obyvatelstva na úkor migrantů, například perzekuci etnických Romů, zranitelná vůči populizmu a radikálně pravicovým politickým přístupům.
Podle studii Harwardské univerzity, publikované dříve v roce 2017, prováděné na statisících obyvatelích Evropy, vychází Češi jako postižení větší úrovní implicitních rasových předsudků než jakýkoli jiný evropský národ.
V Praze se politici včetně prezidenta Miloše Zemana snažili profitovat z tvrdých postojů vůči muslimům a z nesmiřitelné opozice vůči uprchlickým kvótám prosazovaným EU. Přijali pouhých 12 z téměř 2700 uprchlíků, k jejichž přijetí je nabádala Evropská komise.
Toto evropské stanovisko vedlo k velmi odmítavé rétorice, když Zeman poznamenal, že integrace muslimů do české společnosti je „prakticky nemožná.“
Podobná rétorika dláždila cestu protiislámským skupinám jako Blok proti islámu, který loni vešel ve známost svým prapodivným vystoupením v tradičních muslimských oděvech, které zesměšňovalo pouť do Mekky obcházením přenosné toalety, která měla připomínat svatyni Ka’bu v Mekce.
Při jiné události převlečení členové téže skupiny simulovali invazi Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS) na Staroměstském náměstí, včetně žertovné popravy stětím.
„Je to jen malá skupinka, ale chtějí provokovat odezvu a doufají, že nějak zareagujeme, aby pak mohli říci: „My jsme vám to říkali,“ smýšlí Sáňka.
Situaci dále zhoršuje destabilizující dezinformační kampaň, které je země obětí. Obecně se soudí, že probíhá z Kremlu, který by Čechy rád viděl pod vedením neliberálních autokratů v opozici proti demokratickým politickým tendencím prosazovaným ze západu.
Aby toho bylo dosaženo, byly v posledních letech založeny tucty organizací šířících falešné správy, které se zaměřovaly na falešnou naraci proti muslimům s cílem nasměrovat veřejnost do náruče populistů.
Protidiskriminační vládní organizace Hate Free již vyvrátila více než 100 protimuslimských hoaxů, které se v České republice za posledních pár roků šířily.
„Nemáme moc možností tady cokoli měnit, naše pozice je zde stále docela ztížená,“ říká Shaikh ohledně své malé komunity. „Z každého rohu, na každé televizi, v každých novinách můžete vidět tato stanoviska a strach. Není divu, že lidé jsou zděšení.“
Text publikovala stanice al-Džazíra. Titulní foto: Harold, Wikimedia Commons
