Paušalizovat a vytvářet předsudky proti muslimům na základě jejich náboženské identity není konzistentní s učením církve.

V květnu tohoto roku ve vlaku do Portlandu jistý muž obtěžoval dvě mladé ženy, z nichž jedna nosila hidžáb a křičel na ně protimuslimské nadávky. Incident eskaloval, když se tři další muži rozhodli žen zastat. Útočník vytáhl nůž a pobodal je, z toho dva z nich smrtelně.

V červnu v Sacramentu někdo na plot jedné z největších mešit pouty připevnil spálený výtisk Koránu naplněný slaninou.

Naneštěstí nejde jen o izolované případy. Rada pro americko-islámské vztahy (CAIR) v červenci prohlásila, že počet nenávistných trestných činů namířených proti muslimům v USA v první polovině roku 2017 oproti stejnému období v roce 2016 vzrostl o 91 %. Tyto případy odrážejí širší problém: vzestup islamofobie.

O utečencoch v Bratislave diskutovali katolícky biskup, predseda Islamskej nadácie, farár a aktivistka

Podle definice iniciativy Most (Bridge) při Georgetownské univerzitě je islamofobie „předsudkem směřujícím k diskriminaci muslimů kvůli jejich náboženství, či předpokládané náboženské, národnostní či etnicé identitě spojované s islámem.“ Pojem „-fobie“ je zde pro problém příznačný: jde o iracionální předsudek či diskriminaci proti muslimům.

Islamofobie je tragickou součástí naší dnešní reality. Je dobře zdokumentována a nepředstavují ji jen izolované nenávistné činy jednotlivců. Nathan Lean ve studii Průmysl islamofobie: Jak pravice vyrábí strach z muslimů (The Islamophobia Industry: How the Right Manufactures Fear of Muslims, vydal Pluto Press) píše, že islamofobie je štědře sponzorovaná a dobře organizovaná.

Podobně i filmový průmysl se islamofobie stále dopouští neměnným zobrazováním Arabů a muslimů coby násilných a necivilizovaných. Jack Shaheen popisuje do nejmenších detailů tento rozšířený kulturní fenomén ve své knize Opravdu zlí Arabové: Jak Hollywood očerňuje národ (Reel Bad Arabs: How Hollywood Vilifies a People, vydal Olive Branch Press).

Na zlozvyk Hollywoodu doprovázet scény modlících se muslimů strach nahánějícím hudebním doprovodem upozornil ve své sobotní noční relaci i komik Aziz Ansari. Smutné na tom je, že těchto přešlapů se stále velmi často dopouštějí i katolická media, jak v tisku, tak ve vysílání.

Katolíci by se měli mít na pozoru před jakoukoli formou předsudků vůči kterýmkoli lidem. Islamofobie, podobně jako jiné formy zaujatosti, není jen záležitostí nenávistných slovních projevů. Islamofobie přímo podněcuje nenávist a násilí proti muslimům a jejich místům uctívání. Katolíci musí odmítnout islamofobii spolu s dalšími „-fobiemi“ a „-izmy“ dnešní doby, včetně rasizmu, sexizmu, zaujatosti vůči seniorům, antisemitizmu, xenofobie i homofobie.

Podobně jako jiné formy předsudků a diskriminace také islamofobie porušuje základní princip katolické teologie a antropologie: Lidstvo je stvořeno k podobě a obrazu Božímu (Gen 1:27). V příběhu o stvoření, jak ho líčí Genesis, nejsou zmíněny žádné kvalifikátory založené na rase, etnicitě, zemi původu, pohlaví, víře či nevíře. Všichni lidé jsou nositeli téže vrozené důstojnosti, která je jim dána jejich Stvořitelem.

Někteří jedinci mohou tuto Bohem danou důstojnost promrhat svými hříchy, ale nikdo nemá právo ji kohokoli jiného zbavovat. Duch těchto hebrejských písem se odráží i v Janově Evangeliu, které nám připomíná, jak všechny věci a všichni lidé vznikli skrze Slovo Boží: „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí“ (Jn 1:3-4).

Michael Calabria je ředitelem centra pro arabská a islámská studia na univerzitě sv. Bonaventury. Foto: Olean Times Herald

Islamofobie zveličuje „jinakost muslimů“ a (nesprávně) trvá na tom, že jsou odlišní nežli křesťané, nesdílejí s nimi stejné hodnoty a jsou násilní. Jenže už od II. vatikánského koncilu se církev snaží zdůrazňovat zcela zásadní prvky víry společné i s muslimy, bez ohledu na teologické rozdíly. Nostra Aetate (Deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím) vydaná papežem Pavlem VI. v roce 1965, uvádí:

„Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává.“

Dokument uvádí, že církev se na muslimy „dívá s úctou.“ Jinými slovy, církev je ctí, respektuje a váží si jich jako těch, kdo uctívají Boha Abrahámova – tak jako my. Bylo to poprvé, co církev oficiálně uznala tyto zásadní prvky víry sdílené i s muslimy a židy, na základě víry Abrahámovy. Také si všímá, že si muslimové velmi váží Ježíše coby proroka, navzdory tomu, že ho nepovažují za vtěleného Boha a že ve zvláštní úctě drží také Pannu Marii.

Korán nejenže obsahuje verše hovořící o Mariině narození a o její oddané službě Bohu v jeruzalémském chrámu, obsahuje dokonce dva případy radostné zvěsti „o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin“ (Korán 3:45) a o „darování chlapce čistého“ (Korán 19:19).

Církevní koncil také zdůraznil sdílené morální hodnoty společné katolíkům a muslimům a společné dodržování modlitby, almužny a půstu. Proto jsou paušalizované předsudky namířené proti muslimům na základě jejich náboženské identity neslučitelné s učením církve. Tolerovat či podněcovat negativní názory na muslimy všeobecně znamená popírat pravou víru v srdcích našich muslimských sester a bratří, s nimiž toho tolik sdílíme.

Papež František opakovaně odkazoval na Nostra Aetate, aby čelil islamofobii, kterou je mnoho katolíků všude na světě napájeno z rozdělující politické a náboženské rétoriky. V listopadu 2013 papež vydal apoštolskou exhortaci Evangelii Gaudium (Radost Evangelia) týkající se hlásání Evangelia v dnešním světě.

O víře a praktikách muslimů se papež František vyjadřuje s úctou: „Mladí i staří, muži i ženy věnují svůj čas denním modlitbám a oddaně se účastní bohoslužeb.“ Aby zdůraznil společné rysy, píše, že „také uznávají potřebu odpovědět na Boží výzvu etickým chováním a šířením milosrdenství vůči nejpotřebnějším.“

Citlivě varuje katolické věřící před islamofobií: „Tváří v tvář znepokojujícím epizodám násilného fundamentalizmu by nás náš respekt vůči skutečným následovníkům islámu měl vést k tomu, že se vyhneme nenávistnému zevšeobecňování, neboť autentický islám a správný výklad Koránu stojí v opozici proti jakýmkoli formám násilí.“

Při výběru svého papežského jména František zcela úmyslně odkázal na život sv. Františka z Assisi, který, jak papež poznamenává, „je člověkem chudoby, člověkem míru, mužem, který miloval a chránil všechna stvoření.“

Svým popisem sv. Františka jako muže míru papež František zcela nepochybně odkazoval na příklad ustavený sv. Františkem v roce 1219. Během V. křížové výpravy, kdy se bojovalo nedaleko egyptské Damietty (Dimját – pozn. překladu), překročil sv. František nepřátelské linie a byl přiveden k sultánu al-Malik al-Kámilovi.

Namísto toho, aby zneucťoval a očerňoval Proroka Muhammada a islámskou víru, což bylo běžnou praktikou křesťanských misionářů, choval se František k sultánovi s respektem a pokorou. Mnichy, kteří s ním byli, vyzval, aby „se nezapojovali do žádných sporů a disputací, ale naopak byli k dispozici každé živé bytosti, pro potěchu Boží.“

Evropa začala ukotvovat islamofobii v zákonech – historie nám říká, že to nemůže skončit dobře

Zatímco mnozí přijímají za své islamofobní názory a nevyhnutelnost „střetu civilizací“ mezi muslimy a křesťany, odborníci nám předkládají zcela odlišný příběh. Mnoho z nich dokázalo, že ani západní civilizace, ani islámský svět by nebyly tím, čím jsou, kdyby neměli toho druhého. Staletí vzájemného ovlivňování a výměn mezi Východem a Západem vyústila v kreativitu a důmysl, ze kterého měli užitek jak muslimové, tak i křesťané. Navíc příspěvek tradice muslimského myšlení a jejích výdobytků, vynálezů a intelektuálního odkazu utvářel doslova každý obor vědy a umění.

Islamofobie považuje všechny muslimy za cizince, kteří v americké společnosti nemají místo. Američtí katolíci by udělali dobře, kdyby si vzpomněli, že v minulosti se totéž říkalo i o katolících v USA. Ve skutečnosti muslimové jsou součástí americké společnosti již po staletí.

Byli mezi africkými otroky násilně přivlečenými do Spojených států a také byli zastoupeni mezi početnými zástupy rozličných přistěhovalců, kteří sem přijeli v 19. a 20. století za lepším životem, lépe placeným zaměstnáním a kvůli osvobození se od útlaku. Dnešní muslimové, jak domácí, tak naturalizovaní, jsou součástí bohatého přediva americké společnosti a aktivně do ní přispívají v každé profesi.

V závěrečném odstavci Nostra Aetate koncil předkládá tu možná nejvýstižnější odpověď komukoli, kdo by snad chtěl propagovat nenávist či diskriminaci jakéhokoli druhu. Odkazujíce na 1. List Janův, 4:8, říká: „Nemůžeme se však obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže odmítáme chovat se bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu. Postoj člověka k Bohu Otci a postoj člověka k bratřím lidem tak těsně souvisí, že Písmo praví: ‚Kdo nemiluje, Boha nepoznal.‘ “

Text původně vyšel pro internetový portál U.S. Catholic. Titulní foto: Katolická bazilika Notre-Dame de la Garde v Marseille, ISLAMONLINE.sk

Michael Calabria je ředitelem centra pro arabská a islámská studia na univerzitě sv. Bonaventury, první františkánské univerzity v USA, ve státě New York.

Zdieľať

O autorovi

Michael Calabria

Michael Calabria je ředitelem centra pro arabská a islámská studia na univerzitě sv. Bonaventury, první františkánské univerzity v USA, ve státě New York.