„Mám tě rád, tak moc, odsud až támhle do té vesnice,“ žertuje Ahmed s manželkou Chadídžou.
Častokrát jsou čtenáři takřka bombardováni zprávami o kriminalitě a násilnickosti uprchlíků, kterými jsou podle některých skoro samí mladí, výborně oblečení a moderně vybavení muži, jimž je cizí respekt k zákonům i všelidským hodnotám a kterým je naopak vlastní nenávist k ženám a neukojitelná touha ničit.
Videoreportáž al-Džazíry ukazuje uprchlíky a válkou postižené obyvatele většinově muslimských regionů ve zcela jiném světle – jako lidské bytosti, kteří chtějí jen v poklidu žít svůj život a milovat své blízké. Reportáž zachycuje příběh Syřana Ahmeda a jeho ženy Chadídže, se kterou žije již 65 let.
Rodinné štěstí zničila válka
„Mám tě rád, tak moc, odsud až támhle do té vesnice,“ žertuje Ahmed s manželkou Chadídžou. Už jejich otcové, jak vypráví, byli dobří přátelé, když se kdysi zamlada brali. „Žili jsme v chudobě, každý den jsme pracovali a prošli jsme si také nepříliš šťastnými obdobími. Mám ji tolik rád,“ přerušuje své vyprávění Ahmed. „Porodila všechny mé děti. Vždycky jsme žili svorně.“
Ahmed a Chadídža žili se svými dětmi v Sýrii. Jenže pak přišla válka. „Můj manžel tvrdě pracoval, aby nás zaopatřil,“ vzpomíná Chadídža. „Toto je poprvé, co jsme skončili takhle,“ ukazuje stařenka na neutěšeně vypadající poskládané nádobí uvnitř jejich stanu v táboře vnitřně přesídlených válečných vyhnanců kdesi na odlehlém severu země, nedaleko tureckých hranic.
„Přála bych si, abychom raději zemřeli dříve, než nás toto postihlo, bylo by to tak lepší“ neubrání se Chadídža pocitu zmaru a lítosti. Jejich děti utekly do nedalekého Turecka, ale dobrosrdečný starší pár zůstal v Sýrii. „Doufám, že se i děti budou brzy moci vrátit. Myslíte, že své děti ještě vůbec uvidím? Jak se to dá?“ ptá se znepokojeně Chadídža.
Život bez domova
„Naše srdce jsou zaslepena. Čím? Smutkem, útlakem a chudobou!“ podotýká Ahmed. „Kdysi jsme kolem sebe měli osm dětí, které nám pomáhaly, když jsme onemocněli. Teď už nemáme nikoho. Nejlepší je přenechat své starosti a spolehnout se na Boha,“ mává rukou nad svou situací starý pán. Je vidět, že tvrdý život ho zocelil. „Nezoufej, odpočineme si, až umřeme,“ konejší ho manželka.
V rámci Sýrie muselo své domovy opustit 6,6 milionu vnitřních přesídlenců, tedy osob, které uprchly před boji, ale neopustily svou domovinu. K nejzranitelnějším skupinám populace patří zejména senioři. Avšak navzdory válce a těžkostem jsou Ahmed a Chadídža šťastní, že mají jeden druhého.
