Max von Oppeheim, Encyklopedie beduínů Východu a Zálivu. Rozhovor s tvůrcem arabského překladu

0

Encyklopedie beduínů Východu a Zálivu z pera německého barona Maxe von Oppenheima je jedním z nejdůležitějších historických zdrojů mapujících genealogii a zvyky těchto kočovných kmenů. Její překlad do arabštiny představuje zároveň také jeden arabský pohled na problematiku.

I když od jejího sepsání uběhlo takřka sto let, tytéž arabské kmeny dodnes drží vládu v monarchiích Zálivu, zatímco jiné do čela vynesly pohnuté události tzv. arabského jara v Sýrii, Iráku a dokonce i na Sinaji. O překladu referuje kulturní rubrika arabské internetové verze magazínu Deutsche Welle.

Německý orientalista baron Max von Oppeheim (1860-1946) otevírá jedno z nejdůležitějších nahlédnutí do světa arabských kočovných kmenů. Jeho encyklopedie nazvaná Beduíni patří vedle objevu archeologických pokladů z Tel Halaf na turecko-syrské hranici k nejdůležitějším jeho počinům. Vykopávky z lokality Tel Halaf byly k vidění na výstavě v Bonnu, která skončila 10. srpna 2014.

Deutche Welle zpovídal Mahmúda Kubejbúa, arabského překladatele encyklopedie, co si o celém díle myslí.

V čem tkví podstata Oppenheimova vědeckého díla a přínosu?

Oppenheim byl politikem, badatelem a výzkumníkem, byl označován za německého „Lorence z Arábie“. Jeho vykopávky na lokalitě pahorku Tel Halaf jsou právem považovány za jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů všech dob. Jeho dílo bylo úhelným kamenem německé orientalistiky, čítá na 39 svazků, vědeckých prací, pojednání a výzkumů.

Které z jeho děl je nejvýznamnější?

Max von Oppeheim: Encyklopedie beduínů Východu a Zálivu. Rozhovor s tvůrcem arabského překladu

Barón Max von Oppeheim v tradičním soudobém arabském oděvu, 1986.
West ART Magazin

Kniha Od Středozemního moře k Perskému zálivu přes Hawrán, Syrskou poušť a Malou Asii, vydaná poprvé v roce 1900, kterou jste přeložili, je patrně jeho nejdůležitějším dílem. Jde o popis jeho cesty, která začala v Bejrútu, vedla přes Hawrán a Arabský poloostrov, Sýrii a Irák, Basru a přes Tadmur daleko na jih až do Ománu. U všech těchto míst popisuje geografii, přírodní podmínky i obyvatelstvo, jeho kulturu, zvyky, způsob života a místní památky, zejména v oblasti syrského Hawránu. V knize se nachází i kapitola o Drúzech, která dodnes patří k nejdůležitějším zdrojům o nich.

Ještě důležitější je snad právě jeho encyklopedie o kočovnících, vydávaná postupně mezi lety 1939-1966. Její první dvě části byly vydány ještě za autorova života. Poslední vyšel posmrtně s doplňky jeho spolupracovníka. Encyklopedie má na 2500 stran, je rozdělená do čtyř částí a pátou představuje přehled původu a mapa geografického rozmístění sídel jednotlivých kmenů. Na prvním vydání překladu prvního svazku této encyklopedie se se mnou podílel i překladatel Michel Kilo.

V úvodu k překladu encyklopedie se píše, že Oppenheimovo dílo nebylo překonáno nikým ani před ním, ani po něm. Myslíte si, že Oppenheim nashromáždil tolik poznatků, že se mu nedokázal vyrovnat žádný jiný badatel ani před ním, ani po něm?

Encyklopedie je jednak zeměpisný přehled a jednak mapuje dějiny a genealogie beduínských kmenů hluboko do historie. Dále pokrývá poznatky také ekonomické, politické a dokonce i socio-antropologické. Jde o encyklopedický přehled asijských arabských kmenů toho času, kočovných i polokočovných, které žily a žijí v oblasti od jihu Turecka přes Levantu, Sinaj, Irák, Kuvajt, Katar, Saúdskou Arábii, Spojené Arabské Emiráty, Bahrajn a arabské kmeny v Chúzestánu v dnešním Íránu. To znamená, že zahrnuty jsou všechny arabské kmeny v Asii, kromě těch v Jemenu a v Ománu. Kniha se zabývá i nearabskými kmeny a etniky, která žijí na území, o němž pojednává, jako jsou Kurdové, Jezídi, Turkméni a některé kavkazské národy. Každý kmen je popsán do detailů, pojednává se o jeho způsobu života a zvycích, místech, kde sídlí, o jeho legendách a obyčejích při oslavách, svatbách, krevní mstě, zvykovém právu, náboženských specificích apod. Také podává informace o genealogii kmenů, o jejich vůdcích, o početní síle kmenů jak co do počtu obyvatel, tak i co do počtu bojeschopných mužů.

Max von Oppeheim: Encyklopedie beduínů Východu a Zálivu. Rozhovor s tvůrcem arabského překladu

Max von Oppeheim u 3000 let staré vykopávky z pahorku Tel Halaf v muzeu Tel Halaf, 1930.
Max Freiherr von Oppenheim-Stiftung, Köln

A co se týče vědecké metody a badatelské objektivity? Nakolik je dílo nezaujaté?

Oppenheim ve svém úvodu encyklopedie říká: „Je výsledkem čtyřiceti let práce, záznamů, poznámek a nahrávek přímo v terénu.“ Stejně jako jakákoli jiná podobná etnografická práce přímo z terénu, i přes nespornou vědeckost a neuvěřitelnou preciznost, neměla sloužit k tomu, aby oslavovala arabské kočovné kmeny. Avšak v porovnání s ostatními pracemi Evropanů té doby, které se týkaly kolonií, se tato práce vyznačuje patrnou láskou, respektem a velkou pozorností vůči objektu studia. Tento přístup udělal z Oppenheima přítele mnoha prominentních postav islámského světa té doby, včetně náčelníků a staršin rozličných beduínských kmenů.

A co terminologie a jazyk, který užíval? Kdo měl být cílovou skupinou jeho čtenářů?

Jeho jazyk je lehký, stručný a srozumitelný. Knihu může číst badatel, akademik i zainteresovaný laik.

Jakou úlohu ve vydání encyklopedie sehrál odborný recenzent Mádžid Šibbir?

Mádžid Šibbir je autorem při nakladatelství Dar Al-Warraq v Londýně. Ti mi uhradili cenu překladu a náklady na jeho vydání. Na samotném překladu se sice nijak významně nepodílel, ale rozhodujícím způsobem mi pomohl s jeho vydáním.Také poskytl odborný dohled, korekci, doplnil poznámky pod čarou, opravil chyby a napsal k překladu encyklopedie předmluvu.

Jaká byla odezva na překlad ze strany odborníků německých i arabských?

Překlad si získal uznání v Německu, s potleskem se setkal na mezinárodním festivalu knihy ve Frankfurtu, chválil ho Goetheho institut i Oppenheimova nadace. Také v arabském světě je první vydání překladu v roce 2004 a druhé, přepracované a kompletní vydání z roku 2007 považováno za velký úspěch.

Jak vnímáte orientalizmus? Proč nebyl v pracích německých autorů tolik patrný jako v dílech jejich britských, či francouzských současníků? 

Mahmúd Kubejbú, tvůrce arabského překladu Encyklopedie beduínů Východu a Zálivu od Maxe von Oppenheima.K. A. Salameh, Deutsche Welle

Mahmúd Kubejbú, tvůrce arabského překladu Encyklopedie beduínů Východu a Zálivu od Maxe von Oppenheima.
K. A. Salameh, Deutsche Welle

Plně souhlasím s tím, co o tom prohlásil pan Mádžid Šibbir. Německá škola představuje jednu z nejbohatších a nejdůležitějších tradic evropské orientalistiky, bohužel je však také nejvíce opomíjená. Byla ze všech evropských orientalistických škol nejméně zatížena pohledem kolonializmu a misionářství. Tolik v ní nepřevládá duch nepřátelství vůči Arabům a islámu. Je také charakterizována přísnou a důslednou aplikací vědecké metody. Naneštěstí slabé zastoupení němčiny v arabském světě, nedostatek německé podpory arabským překladatelům i slabost německé zahraniční politiky vzhledem k regionu arabského světa se staly důvodem tohoto nedostatku zájmu.

Řekněte nám ještě něco o těžkostech, se kterými jste se při překladu setkávali a kolik času si překlad vyžádal?

Překlad přišel po dvou předcházejících neúspěšných pokusech. Žádné zvláštní těžkosti si neuvědomuji, užili jsme jasný a čtivý, moderní jazyk, na minimum jsme omezili užívání složité vědecké terminologie. Sám překlad trval skoro rok.

Myslíte si, že váš obětovaný čas a vynaložené úsilí bude náležitě oceněno?

(Smích). Práce v kultuře v arabském světě nebývá odměňována finančně. To se týká jak autorů, tak překladatelů i vydavatelů.

Zdieľať