Vídeňský publicista: politické participaci muslimů v Evropě brání skleněný strop

0

Mladí muslimové na starém kontinentu často končí v politice nezvykle brzy.

Yasri Khan, člen švédské Strany zelených, rezignoval na své členství poté, co se ocitl ve zdrcujícím mediálním kolotoči následujícím po jeho odmítnutí potřást si rukou s novinářkou, za co čelil i kritice svých spolustranníků. Jen několik dní předtím byl švédský ministr pro místní rozvoj, etnický Turek Mehmet Kaplan (rovněž člen strany zelených) obviněn z členství v extrémně nacionalistické turecké organizaci tzv. Šedých vlků a donucen opustit svůj post.

Tyto příklady jsou jen vrcholem ledovce ukazujícího na atmosféru nepřátelskosti a podezření, které ve veřejném prostoru čelí generace evropských muslimů. Představují symbolický skleněný strop, na první pohled neviditelnú bariéru, bránící společenskému vzestupu a určitým způsobem kvalifikují a klasifikují jistými kategoriemi ty, kteří se mají stát elitami. Evropští muslimové tuto skutečnost velmi dobře vnímají. Dokonale totiž popisuje realitu, ve které se nyní ocitají nové generace, a to hned v několika oblastech.

Právě Skandinávie je jeden takový příklad. Hned několik mladých muslimů bylo ve Švédsku minulý měsíc vytlačeno z politické arény po politickém a mediálním nátlaku, kterému všichni z nich čelili. Je pravdou, že každý z nich má svůj vlastní příběh a svou vlastní zkušenost, ale výsledek je tentýž – cesta kupředu je pro ně a pro jejich nábožensky založené muslimské vrstevníky zablokována. Uspěli se stát ministry ve vládě a také lídry švédských liberálních stran, ale všichni byli jeden po druhém pod vahou nátlaku a protikampaní, které postrádají ospravedlnění i precedens, donuceni odejít.

V jiných evropských zemích tak tomu bývalo již dříve, nikoli však ve Švédsku, které se v posledních dekádách jevilo jako slibný model úspěšného začleňování všech elementů stále různorodější společnosti. Nyní ale mladí lidé, kteří se ze všech sil snaží spolupodílet se na švédském politickém životě, čelí novým obtížím. Tyto podávají místní muslimské komunitě a jejím mladým generacím obrázek, že prostor, který se jim otvírá k zapojení se do politického života, aby sloužili své vlasti a společnosti, je vymezen jen mimo parlament, vládu a místní samosprávu.

Sever a jih

Pokud toto byl případ severní Evropy, jak je na tom její jih? Podívejme se například na Itálii. Přibližně třicetiletá muslimská matka, akademička a spisovatelka Sumaya Abdel Qader se rozhodla kandidovat za Demokratickou stranu premiéra Mattea Renziho ve volbách do místních zastupitelstev v Miláně, které jsou, díky významu tohoto města, důležité pro celou Itálii.

Jako by to bylo dopředu předpovězeno, hned následujícího dne se rozpoutala bouře politické a mediální kritiky a palby otázek. Kandidátka s pestrým šátkem na hlavě dále pochodovala za svým cílem navzdory všem zprávám a komentářům v části italských medií. Úspěšně získala potřebné hlasy a stala se první muslimskou členkou městské rady Milána. Její cesta k úspěchu byla trnitá a ani doposud není jasné, zda se v následujících letech bouře, která se okolo ní rozdmýchala, vůbec utiší, byť tato kandidátka jasně vyjadřuje své ambice poskytovat víceré služby pro obyvatelstvo Milána.

Podobný výsledek můžeme vidět v mnoha oblastech Evropy. Muslimům a muslimkám, kteří vstupují na politickou dráhu, je předem vysílán nepěkný signál, že se mají připravit na bolest hlavy již od prvního dne své kandidatury a že ponesou dvojité břemeno ve srovnání se svými vrstevníky, mladými politiky ve Středomoří.

Máme četné důkazy od mnoha mladých politiků z řad evropských muslimů, kteří již byli donuceni k rezignaci, byli vyškrtnuti z kandidátek nebo jejich strany ztratili po čase podporu. Pravdou je, že být politikem činným v evropském veřejném životě a zároveň muslimem je nesmírně obtížné. Takového muslima budou posuzovat podle toho, jak praktikuje svou víru, jak často navštěvuje mešitu, zda takový muslim má plnovous, zda taková muslimka nosí na hlavě šátek či zda je takový kandidát členem nějakých muslimských mládežnických organizací.

Obtížná cesta

Stojí za povšimnutí, že všechny tyto obtíže posílají velmi negativní obraz mladé generaci muslimů vyrůstající v evropských zemích, obzvláště pro tu část z nich žijící v chudých čtvrtích trpících sociální slabostí, nedostatkem rovných příležitostí a poznamenanou stigmatem extremismu či terorismu, jako jsou například pařížské Saint-Denis nebo bruselský Molenbeek.

Mladí muslimové a muslimky, kteří se odsud vydají na politickou kariéru, rychle narazí na obtíže, které s sebou přináší participace muslimů a jejich přítomnost v mnoha oblastech společnosti. Máme nyní k dispozici již mnoho zpráv poskytujících zdání, že některé evropské země již těžkosti s přijímáním muslimské spoluúčasti na veřejné správě, v kultuře a v mediích překonali. Často jsou ovšem preferovány specifické modely muslimů a muslimek poskytující jen falešný obraz o diverzitě společnosti pro vlády, parlamenty, politické strany, administrativu a další sektory.

Je nasnadě, že spoluúčast evropských muslimů na politickém životě dnešní Evropy je plná skrytých nástrah, nicméně vidíme i pozitiva v tom, že k ní vůbec dochází. Je to svého druhu učení cestou pokus-omyl. Mladá muslimská generace testuje své šance v oblastech veřejné správy a chápe se svých příležitostí, nicméně objevuje, že jde o cestu pokrytou trním, až na výjimky v případě těch, kteří se zapojí do veřejné sebekritiky, nebo se zcela zřeknou tradic své náboženské denominace.

V případě Švédska a i v dalších podobných je důležité, aby si mladí muži a ženy, pokud na nějaký takový skleněný strop narazí, uvědomili, že sa nemají vzdávat se už při prvním neúspěšném pokusu. Možná budou donuceni pod nátlakem opustit své pozice kvůli předsudkům a možná i kvůli svým skutečným chybám a omylům, do kterých upadli. Mělo by se jim ale ze všech stran dostat podpory, aby se otřepali a napravili a následně se do dalšího pokusu pustili s o to větší sebedůvěrou, aby se pak lépe vyhýbali nástrahám, které je čekají a aby se poučili ze svých předešlých chyb.

Generace evropských muslimů dnes hledá svůj prostor ve veřejném životě, který jí vyplývá z jejich občanských nároků platných pro všechny. Je na politické a mediální scéně, aby si byla nenechala tuto generaci poddat se pocitu, že tyto skleněné stropy, které ji coby neviditelné překážky limitují, nemůže prorazit.

Komentár publikovala arabská mutácia portálu Huffington Post. Titulní foto: Sumaya Abdel Qader, Facebook.

Zdieľať

O autorovi

Hossam Shaker

Hossam Shaker je žurnalista a publicista žijící ve Vídni. Specializuje se na otázky Evropy a muslimského světa. Je přispěvatelem několika arabsko- i anglickojazyčných webů.

Leave A Reply