Drážďanské protesty jsou nelegitimní a přístup německých politiků vůči falešným obavám z islamizace potřebuje změnu.
Islamofobie je v Německu na vzestupu. To je neštěstí samo o sobě. Ještě více je však znepokojující, že mnoho z těch, které bych definoval jako islamofoby, se z nastalé situace těší. Nevnímají sami sebe jako rasisty či xenofoby, ale jako ochránce demokracie a lidských práv proti následovníkům náboženství, které dle jejich přesvědčení není ani s jedním, ani s druhým kompatibilní.
Během uplynulých několika let možno snadno pozorovat nástup islamofobie. Protimuslimské internetové stránky jako Politicky nekorektně (Politically Incorrect) expandovaly a staly se více a více agresivními, vypichovaly zločiny muslimských pachatelů a pásly se na nich ve snaze potvrdit si své předsudky. Knihy se zcela jasnou protimuslimskou agendou, jako např. kniha Thilo Sarrazina, bývalého berlínského ministra financí, se prodávali po statisících výtisků. Zahrnují tvrzení, že muslimští imigranti „činí Německo hloupějším“. Byly také založeny strany jako Pro Köln, které hystericky varují před „islámským zabíráním půdy“.
Na každotýdenní drážďanské protesty proti islamizaci se ovšem nemůžeme dívat tímto prizmatem. Jen málo z jejich účastníků jsou skuteční neonacisté, nebo klasičtí pravicoví radikálové. Naopak, velkou většinu tvoří normální občané. Co je zajímavé, nebo dokonce právě příznačné, je to, že v Drážďanech nežijí skoro žádní muslimové. Islamofobie má tedy velmi mnoho co dělat s představivostí spíše, než s realitou.
Islamofobie samozřejmě není německou specialitou. Podobný vývoj začal o několik let dříve například v Nizozemí a roste napříč celou západní Evropou, včetně Velké Británie.
Jako novinář s arabským jménem jsem osobně obdržel docela slušný objem islamofobních nenávistných mailů, podobně jako mnoho mých kolegů stejného původu. Před třemi lety, když jsme si uvědomili, že se to stává nám všem stále častěji, začali jsme pořádat veřejné akce, kde jsme pro publikum předčítali z těchto dopisů. Ale nebylo to jen o čtení dopisů. Uspořádali jsme okolo toho celou šou a večírek. Pokud chcete, nazvěte to třeba „smrští nenávistné poezie“, během nichž jsme soutěžili, kdo obdržel nejvíce nenávistný, nejrasističtější, nejvíce zášti obsahující dopis. Byl to veřejný akt katarze. Co je však ještě důležitější, četli jsme to nahlas před stovkami lidí a v plném rozsahu jejich idiotství a nelogičnosti se jejich hysterie v těchto dopisech stávala hmatatelnou. A směšnou.
Islamofobii samozřejmě nelze se smíchem přejít a náš přístup byl jen malým způsobem, jak se ní vypořádat. Co je ovšem jasné, rasistické argumenty se nyní vracejí spíše ve formě urážek na základě náboženství. Častým argumentem je, že zatímco židé sdílejí tytéž hodnoty jako křesťané a vietnamští imigranti se skvěle integrují, pro muslimy nic z toho neplatí. A navíc chtějí převzít moc. Z tohoto důvodu je jejich náboženství ve skutečnosti ideologii a proto je naprosto v pořádku být proti nim. To z vás naopak dělá bojovníka za svobodu.
Čím je toto živeno? 11. září a další útoky džihádistických teroristů samozřejmě sehrávají svou úlohu. Ale to není vše. Panuje zde strach z ekonomického selhávání, za nějž se obětním beránkem stávají muslimové. Stojí před námi výzvy života ve společnosti, která se mění zběsilým tempem směrem ke globalizaci. Je zde hněv způsobený stále viditelnějšími imigranty.
Organizátoři drážďanských demonstrací tvrdí, že odpovídají na pouliční střety mezi salafisty a Kurdy, které propukly v západním Německu před několika týdny. Ale zarámečkovat tento a další problémy jako součást fenoménu islamizace je pošetilé.
Nastal čas, abychom to začali brát vážně. Ti lidé v ulicích Drážďan mohou být nenásilní, ale jsou nakaženi samolibým, povýšeneckým pohledem na menšinu a mohou sklouznout k radikálnějším projevům islamofobního spektra.
Politici nyní již vycítili, že něco je ve vzduchu. Ale až donedávna udržovali přesvědčení, že stesky lidu je třeba brát vážně, spíše než kritizovat rasistické nálady, které spolu s jejich stížnostmi přichází.
Toto vyžaduje změnu. Nyní. Musí být jasně řečeno, že islamofobie v Německu není legitimním vyjádřením hněvu či frustrace a zcela určitě to není něco, nač by šlo být hrdý. Je to rasismus, pouhý a prostý rasismus.
Tento komentář poprvé vyšel v The Guardian.
