Když strach z muslimů vede židy k tomu, aby krajní pravici malovali na růžovo

Stejný sžíravý jazyk, jaký používali předváleční antisemité na židy, je v Rakousku dnes užíván proti muslimům. Jak krajně pravicové, tak i středové strany si přejí, aby se k nim židé připojili a zformovali „osvícenou“ židovsko-křesťanskou frontu proti muslimským „jiným.“ Těmito slovy uvádí svůj komentář pro deník Haaretz odborník ze salzburské univerzity Farid Hafez.

„Hrozba skutečného antisemitizmu dnes v Rakousku hrozí od muslimů, nikoli od neonacistů,“ prohlašuje Martin Engelberg, jeden z prvních poválečných židovských poslanců v Rakousku, který nyní kandiduje za Sebastianem Kurzem reformované křesťanské demokraty (ÖVP). V odpovědi na to Benjamin Guttmann z Rakouského svazu židovských studentů zdůrazňuje, že rakouští svobodní (FPÖ) jsou stále antisemitští až do morku kostí.

Pokusme se udělat krok v před a do hloubi prodiskutovat strukturální problém rasizmu, kterému nyní v Rakousku musíme čelit.

Ve světě je známo, že Rakousku trvalo obzvláště dlouho uznat své zločiny z druhé světové války a upustit od svého původního sebepojetí coby Hitlerovy „první oběti.“  Strukturální problém rasizmu jde však hlouběji než k nacistickému režimu. A není zdaleka omezen jen na krajně pravicový politický tábor, či jinými slovy dnešní krajně pravicovou Stranu svobodných (FPÖ), jak by někteří Rakušané rádi věřili.

Antisemitizmus a islamofobie jsou obě součástí a složkou dlouhé historie nacionalizmu a rasizmu v Rakousku. Když v roce 2005 Heinz-Christian Strache a jeho FPÖ během zjevně protimuslimské předvolební kampaně deklarovali, že „Vídeň se nesmí stát Istanbulem,“ mnoho komentátorů zachytilo odkaz na podobný slogan z 90. let.

Ta samá FPÖ, toho času pod vedením Jörg Haider, vedla kampaň pod sloganem „Vídeň se nesmí stát Chicagem,“ což jízlivě odkazovalo na předpokládaný obraz multikulturního amerického velkoměsta charakterizovaného afroamerickými dealery drog.

Když bychom však šli ještě dále do historie, naskytly by se nám i další relevantní odkazy. Nej(ne)slavnější vídeňský starosta z konce století Karl Lueger prohlásil, že se „Vídeň nesmí stát Jeruzalémem.“ Lueger, který inspiroval i Adolfa Hitlera, byl jedním z největších antisemitských populistů. Nebyl ani lidovým nacionalistou, ani nacistou, nýbrž zastupitelem za křesťanskou sociální demokracii, ideologickou předchůdkyni dnešních rakouských lidovců (ÖVP).

Když strach z muslimů vede židy k tomu, aby krajní pravici malovali na růžovo

„Hrozba skutečného antisemitizmu dnes v Rakousku hrozí od muslimů, nikoli od neonacistů,“ prohlašuje Martin Engelberg, jeden z prvních poválečných židovských poslanců v Rakousku, který nyní kandiduje za Sebastianem Kurzem reformované křesťanské demokraty (ÖVP). Foto: Jewish Museum Vienna, Flickr

Antisemité varující před židy, snažícími se vytvořit „stát ve státě,“ varovali před nebezpečími košer masa a horovali pro užívání němčiny na židovských kázáních, protože se obávali toho, co si židé říkají „mezi sebou.“

Podobně i dnes, vládní program koalice FPÖ a ÖVP požaduje dozorovou kampaň nad „paralelní společností“ muslimů. Islamofobní populizmus proti halál stravě a vynucování přednesu mešitních kázání v němčině je v dnešním rakouském politickém diskurzu běžné.

Dnes více než kdykoli předtím by měli rakouští židé cítit nebezpečí tohoto reinkarnovaného rasistického diskurzu, který konstruuje národní identitu dnes již nikoli podle identity rasové, ale podle „osvícenecké“ židovsko-křesťanské identity oproti náboženskému muslimskému „jinakému.“ Zatímco tento bytostně rasistický diskurs byl po jistý čas situován jen na krajní pravici, dnes se stal mainstreamem až do té míry, že ho proti nalezenému muslimskému obětnímu beránkovi používají dokonce i nominálně centristické politické strany.

Engelberg má částečně pravdu. Neměli bychom se zaměřovat jen na období holokaustu. Ano, měli bychom se ponořit hlouběji až za holokaust a odhalit, co ho zapříčinilo. Měli bychom identifikovat strukturální dimenzi rasizmu a to, jak se opětovně vynořuje v našich dnech ve změněné podobě, se změněným jazykem, ale podobnou strukturou. FPÖ možná nyní antisemitizmus otevřeně nepodporuje, ale nikdy se od něj nevzdálila ve svých strategických cílech.

Bizarné šialenstvo v Rakúsku: pre zákaz buriek polícia rieši žraloka, zajaca či nindžu

Ve skutečnosti je jednou z užívaných strategií i snaha zapojit část židovské obce, aby lobovali u ostatních židů. Během své návštěvy Izraele Strache a četní další představitelé krajněpravicových politických stran, jako Kent Ekeroth z pravicových Švédských demokratů, otevřeně přiznali svým místním krajněpravicovým kolegům: „Máme problém s židovskými organizacemi v Evropě. Nátlak z Izraele by nám v dlouhodobém měřítku mohl pomoci v Evropě legitimizovat naše strany.“

Zapojení židů a Izraele může pomoci jedině na pozadí vykreslení muslimů jako nepřítele, ne pro záchranu jednotlivé národní identity, ale pro nadnárodní evropskou nacionalistickou identitu, pro kterou teď nastala příležitost zahrnout do sebe i židy. Jenomže krajně pravicová hluboce rasistická ideologie svého žida stále vnímá stereotypním předsudkem, což odráží i tento Ekerothův výrok, odhalující jeho dojem o „mocném židovském státě Izrael,“ který svá chapadla roztahuje do všech stran.

V rakouské muslimské komunitě určitě vedle jiných forem vyloučení existuje i antisemitizmus. Jenže bát se antisemitizmu této marginalizované a často diskriminované komunity a současně malovat rasistickou krajní pravici na růžovo, není pouze nebezpečné. Je to dokonce přímé schvalování dalšího užití islamofobie obou vládních stran, jak svobodných, tak i ÖVP Sebastiana Kurze.

Text publikoval web Haaretz. Titulní foto: Předseda Rakouské lidové strany (ÖVP) a spolkový kancléř Rakouska Sebastian Kurz. EPP, Flickr, CC.

Zdieľať

O autorovi

Farid Hafez

Farid Hafez je rakúsky politológ pôsobiaci na Univerzite v Salzburgu a zároveň je aj vedeckým pracovníkom na Georgetownskej univerzite v USA. Rakúsky kultúrny magazín ho zaradil medzi 100 Rakúšanov, ktorým bude patriť budúcnosť.