Legenda světa médií, která rozvrátila všechny dosavadní představy o světě veřejných sdělovacích prostředků a transformovala media nejen v arabském světě, vysílá od 1. listopadu 1996.
Laura Kyle ve své relaci Inside Story s hosty Mohammedem Al-Masrim, externím profesorem z Institutu postgraduálních studií v Dauhá, Ramim al-Khourim, politologem a žurnalistou z Americké univerzity v Bejrútu a bývalým reportérem CBS Tomem Fentonem vypráví příběh stanice al-Džazíra.
Katarská stanice svým nepřetržitým a vyváženým pokrytím válečných konfliktů v Palestině, Afghánistánu, Iráku a Africe a bezprecedentně otevřenými a názorově mnohotvárnými diskusemi kritickými k establišmentu prolamuje bariéry vládní cenzury a kontroly medií.
Nabízí pohled na neklidný region očima samotných místních obyvatel v souladu s lokálním veřejným míněním a vytváří alternativu proti jednorozměrnému informování vládních agentur – mnohdy zavádějícímu, neférovému a vícekrát i otevřeně lživému.
Nabídla Arabům a dalším národům regionu věrný a důvěryhodný mediální obraz sebe sama a své společnosti, i když byla na Západě častokrát vnímána jako nepřátelská, cizorodá a antiamerická.
Poskytla také vzdělání a rozhled masám, zdemokratizovala kulturu veřejného projevu a povědomí o politické pluralitě, byť byla také kritizována za stranění protirežimním demonstrantům v Libyi a Sýrii či stoupencům Muslimského bratrstva v Egyptě. Vytvořila však alternativu západnímu zpravodajství a přispěla k dekolonizaci myšlení nejen arabského světa.
Hlas těch, kteří jej neměli
V relaci vystoupil i Mostefa Souag, hlavní produkční ředitel al-Džazíry. Souag vysvětlil, že „záměrem stanice při jejím vzniku bylo dopřát hlas těm, kteří žádný doposud neměli.“
Při plnění tohoto úkolu v krizových oblastech typu Iráku či Sýrie zahynuli někteří členové štábu či novináři, jinde byli zadržováni a vězněni, jako třeba v Egyptě. Jiní byli nuceni pod výhrůžkami smrtí opustit své domoviny.
Al-Džazíra byla také u samého vypuknutí série protestů v arabských zemích proti stávajícím diktaturám, známých posléze jako tzv. arabské jaro a přinášela z nich exkluzivní živé vstupy.
Původně katarská stanice al-Džazíra je jednou z největších na světě, ale stále je vnímána především jako hlas obyvatel Blízkého Východu. Právě na severu Afriky a jihozápadě Asie velmi záhy dosáhla největší sledovanosti.
V současnosti existuje jako celosvětová mediální síť ve formě televize i webových stránek hned v několika jazykových mutacích (např. anglické od roku 2006, či bosenské od roku 2011) a plánují se další v čínštině, francouzštině a malajštině. Přibude i internetové rádio.
